💔😢 33 LET, SAMOŽIVITELKA V PRAZE. VČERA JSEM V SLZÁCH ODEŠLA Z SUPERMARKETU Jmenuji se Elena Novak, je mi 33 let a sama vychovávám svého osmiletého syna Lukáše na Žižkově v Praze. Pro ty, kdo zde nežijí — Praha je v médiích představována jako město památek, piva a pohodového života. Moje realita je ale úplně jiná: budík na šestou ráno, nekonečné čekání na metro a tramvaj a plat prodavačky v obchodě s oblečením na Václavském náměstí, který zmizí dřív, než vůbec dorazí na účet. S 26 500 Kč měsíčně v Praze nežijete — jen se snažíte přežít. Mezi nájmem, který se vyšplhal na 16 500 Kč, školními obědy pro Lukáše, elektřinou, plynem a 550 Kč za Lítačku se peníze rozplynou během prvních dnů v měsíci. Na kartě mi zbývalo jen 550 korun do konce měsíce. Všechno bylo neúnosné před dvěma měsíci, když jsem obdržela doporučený dopis od soudu: oznámení o dluhu u banky na 82 000 Kč, který jsem si vzala na pokrytí výdajů z předchozích měsíců. Žila jsem v neustálém strachu, že mi kdykoli zablokují účet. Minulé úterý se Lukáš vrátil ze školy a ukázal mi letáček: — Mami, moji spolužáci se přihlašují na plavání. Stojí to 2 400 Kč i s zápisným… mohu taky? Podívala jsem se do jeho očí plných naděje — a pak jsem si uvědomila, že jsem ráno poslala svých posledních 2 000 korun na účet na splátku dluhu. Zbývající zůstatek: 550 korun. Pohladila jsem ho po hlavě a vysvětlila, že tento měsíc to prostě nepůjde. Lukáš se smutně usmál a řekl: „Neřeš to mami, to je v pohodě, stejně mě to plavání moc nebavilo.“ Ve svých osmi letech se mě už snažil chránit, abych se necítila špatně. Ten moment mi rozbil srdce na tisíc kousků. Druhý den jsem šla do místního supermarketu koupit něco k večeři. U pokladny, když částka činila 620 Kč, byla karta odmítnuta: nedostatek prostředků. Chybělo mi jen sedmdesát korun, ale transakce neprošla. Lidé ve frontě začali vzdychat, přešlapovat z nohy na nohu a netrpělivě si šeptat. Cítila jsem, jak mi obličej hoří studem a všechno se mi před očima začíná
