Кадр выше наш. Полное медиа с Facebook запрошено — подставим его сюда, как только приедет.
🤬😭 TOHLE ZATRACENÉ APLIKACE, KTERÁ NÁS VYTÁHLA ZE DNA 😭🤬 Jmenuji se Marta Nováková. Je mi 31 let. Jsem z Česka a už téměř čtyři roky žiju ve Velké Británii s manželem. Upřímně… byly to nejtěžší roky mého života. Ne proto, že Anglie je špatná země. Ne. Prostě někdy tě život tak přitlačí, že ležíš a nechápeš, jak ještě dýcháš. Odešli jsme z Česka, protože tam nebyla budoucnost. Účty. Půjčky. Platy, za které je člověku hanba. Jednou mi můj manžel řekl: — „Marto, jestli tu zůstaneme, utopíme se. V Anglii máme aspoň šanci zkusit žít normálně.“ Prodali jsme staré auto, sbalili kufry a odjeli. První měsíce byly ještě docela v pohodě. Našel si práci ve skladu u Manchesteru. Já jsem začala úklidem, pak jsem dostala práci v obchodě. Pronajali jsme si malý pokoj. Studený. Vlhký. Čtyři lidé v bytě. Jedna koupelna. Věčné fronty ráno. Vstával v 5 ráno. Rychlá káva a šel. Vracel se večer: oteklé ruce, záda v háji, prázdný pohled. Pracoval 11–12 hodin. Palety. Krabice. Skener v ruce. Každý den to samé. Taky jsem vyhořívala. V práci — hluk, fronty, umělé úsměvy. Dívala jsem se na lidi s novými telefony, značkovými věcmi, plány na dovolenou. Oni žili. A já se jen snažila přežít. A pak se všechno zhroutilo. Na noční směně. Zvedal paletu a najednou se zlomil. — „Něco mi křuplo v zádech.“ Mysleli jsme, že to přejde. Nepřešlo. Po týdnu nemohl ani sedět, ani stát. Bolest byla taková, že brečel. Nemocnice. Skřípnutý nerv. Problém s páteří. Zákaz práce. Žádná fyzická námaha. Měsíce léčby. Když jsme vyšli z nemocnice, tiše řekl: — „Marto… zklamal jsem tě.“ A účty chodily dál. Pokoj — £550 Jídlo Doprava Telefon A právě ten měsíc majitel zvýšil nájem. Zůstala jsem sama. Dvě práce. A manžel, který se nenáviděl za to, že nemůže pomoct. Pracovala jsem každý den. Ráno úklid. Přes den obchod. O víkendech směny navíc. Vracela jsem se po půlnoci. Necítila jsem nohy. Nejhorší byl jeho pohled. — „Ty se v práci ničíš, a já jsem jen přítěž.“ Začaly půjčky.
