Кадр выше наш. Полное медиа с Facebook запрошено — подставим его сюда, как только приедет.
ryetg.com
Za volantem taxíku v ulicích Prahy kroutím už osmnáctým rokem. Za ty roky mi zadním sedadlem prošlo snad všechno – rozjívené party po půlnoci, slečna v pokročilém stádiu porodu, chlapík s fretkou na rameni i chlap, co mi hodinu a půl do detailu líčil výrobu domácí slivovice. Měl jsem za to, že v tomhle městě mě už stěží něco vyvede z míry. Jenže pak jsem vzal zakázku pro jednoho pána z Bubenče. Bylo mu osmdesát tři. Do vozu vklouzl úplně sám. Žádná opěrná hůlka, žádné chytání se futer dveří, ani to typické namáhavé funění, jaké slýchám u svých vrstevníků. Byla to čistá náhoda – objednal si odvoz k poliklinice na Karlově náměstí. Běžná trasa. Zastavil jsem u chodníku, vypnul motor, že mu otevřu a pomůžu, ale on už měl ruku na klice a nasedal dozadu. Vzpřímený, naprosto přirozený pohyb. Bez zaváhání zacvakl bezpečnostní pás. Všiml jsem si jeho rukou – ani náznak třesu. V obličeji měl samozřejmě vrásky, ale pohled neuvěřitelně čilý a soustředěný. Oči člověka, kterému to pořád pálí na plné obrátky. Neudržel jsem se: „Promiňte, smím se zeptat, kolik vám je?“ Klidně se usmál: „Osmdesát tři.“ V tu chvíli jsem málem minul odbočku. Jmenuju se Radek. Je mi padesát dva. Jezdím s taxíkem, jak říkám. Doma mám manželku Lenku, dva dospělé kluky a klouby, které mi každé ráno hlasitě oznamují, že nejlepší léta mám za sebou. Při vstávání z postele v pravém koleni píchne, v levém zase zapraští, když usedám. Večer po celém dni za volantem vystupuju z auta ztuhlý jako prkno. Lenka mi pořád opakuje: „Radku, dojdi si k ortopedovi.“ A já na to: „Leni, co s tím naděláš, po padesátce je to normální.“ Padesát dva roků. A svádím to na věk. A vedle mě sedí chlap v třiaosmdesáti, který se pohybuje pružněji než já ve svých nejlepších letech. Cestou jsme přirozeně zabředli do hovoru. Zeptal jsem se na jeho dřívější profesi. „Dělal jsem skoro pětačtyřicet let projektanta ve Škodovce,“ povídá. „Na odpočinek jsem šel v jednašedesáti. Posledních dvaadvacet let si užívám klid – hlavně hodně ch
