Chiropraktikovo 21denní rozhodnutí před operací páteře
To je isti tekst kot prej — že preveden. Tukaj je še enkrat: --- „Sdílím kancelář se třemi páteřními chirurgy. Chodíme na kávu. Diskutujeme o případech. Když moje stenóza L4–L5 zašla tak daleko, že jsem sotva chodil, všichni tři řekli, že potřebuji fúzi. Odmítl jsem. Ne proto, že jim nevěřím — ale protože rozumím biomechanice páteře lépe než oni." Jsem chiropraktik. 25 let studia spinální rehabilitace. Pracuji ve stejné budově jako tři z nejlepších páteřních chirurgů v kraji. Dr. Anderson. Dr. Kim. Dr. Roberts. Každé úterý ráno si spolu dáváme kávu. Diskutujeme o případech. Odkazuji na ně pacienty, když konzervativní léčba nefunguje. Oni mně posílají pacienty na pooperační rehabilitaci. Máme vzájemný respekt. A když moje MRI ukázalo těžkou stenózu na L4–L5 — kanál zúžený do té míry, že moji chirurgičtí přátelé řekli, že je to kritické — všichni tři řekli totéž. „James, potřebuješ fúzi. Ty ze všech lidí bys měl rozumět proč." Rozumím. Přesně proto jsem měl strach. Protože vidím, co se děje poté, co pacient opustí jejich ordinaci. Ne příběhy úspěchu, které ukazují na svých prezentacích. Ty ostatní. Paní Nováková. 58 let. Třetí operace zad za pět let. Přišla ke mně šest měsíců po druhé revizní operaci, zoufalá, s otázkou, jestli pro ni něco mohu udělat. Ruce se jí třesou, když vyplňuje papíry. Trvalé poškození nervů po revizi. Před pěti lety měla rutinní fúzi. Teď má syndrom selhání operace zad. Už nic dalšího vyzkoušet nejde. Pan Dvořák. 62 let. Dva roky po fúzi se u něj rozvinula nemoc přilehlého segmentu. Hardware způsobil stres na obratlích nad a pod ním. Degenerovaly rychleji. Teď potřebuje další fúzi. A pravděpodobně po ní ještě jednu. Pětapadesátiletá žena, která sedí v mém čekárně a pláče, protože prodělala tři operace a teď ji bolí víc než před tou první. Vidím je. Přicházejí ke mně poté, zoufalí, s otázkou, jestli pro ně něco mohu udělat. Obvykle ne. Protože tady je to, co vám nikdo neřekne: 25 až 46 % pacientů po spinální fúzi m
