Nainstalujte zde👉
Ta mrcha mě podváděla Je mi 43 let. Jsem ženatý 14 let. A ještě před třemi týdny jsem byl naprosto přesvědčený, že mě moje žena podvádí. Ne „možná“. Ne „měl jsem nějaké podezření“. Byl jsem si jistý. S Lenkou žijeme v Brně, v Žabovřeskách. Máme úplně normální rodinu: já pracuji jako technik údržby budov, ona jako administrativní pracovnice na malé soukromé klinice. Máme jedenáctiletou dceru. V posledních měsících se Lenka začala chovat jinak. Telefon měla skoro pořád položený displejem dolů. Když jí někdo večer volal, občas odešla na balkon. Dvakrát mi řekla, že se zdrží v práci, i když dřív se to skoro nikdy nestávalo. Všímal jsem si všeho. Ale nic jsem neříkal. Asi proto, že jsem se bál odpovědi. Až jednou večer šla do sprchy a nechala telefon na posteli. Displej se rozsvítil. Ani jsem ho nechtěl brát do ruky. Jen jsem zahlédl zprávu od nějakého Petra: „Zítra v 19:00. Manželovi nic neříkej.“ Seděl jsem a asi dvacet sekund na ta slova jen zíral. Pak jsem telefon položil přesně tam, kde byl. Když Lenka vyšla z koupelny, nic jsem neřekl. Asi za deset minut usnula. Já byl vzhůru do tří ráno a v hlavě mi běžela jediná věc: „Ta mrcha mě podváděla.“ Druhý den jsem jí schválně napsal, že se zdržím na zakázce ve Slatině a domů dorazím až po deváté. V 18:30 už jsem parkoval na druhé straně ulice naproti klinice. V 19:05 Lenka vyšla ven. O pár minut později přijel šedý Mercedes. Za volantem seděl muž přibližně v našem věku. Nastoupila k němu. Jel jsem za nimi. Zastavili u malé kavárny. Zaparkoval jsem o kus dál a asi dvacet minut seděl v autě s pocitem naprostého idiota. Když vyšli ven, ten muž ji objal. Mně to stačilo. Domů jsem dorazil dřív než ona. Když Lenka přišla, seděl jsem v kuchyni. — Tak co, rande dopadlo dobře? Zastavila se. — Cože? — S Petrem. Podle jejího výrazu mi okamžitě došlo, že přede mnou opravdu něco tají. — Ty jsi mě sledoval? — Kdo to je? — Martine… — Kdo to sakra je? Neodpověděla. Vzala telefon, otevřela konverzaci a položila ho přede mě. Petr byl její
