{{product.short_description}}
Byla jsem lékařka. Mýlila jsem se. Lékaři říkají, že kloubní chrupavka se po 50. roce života neregeneruje. Proč se tedy obnovila u těchto 17 000 lidí? Co dělají jinak? Jmenuji se Eliška Kostová, je mi 68 let. Jsem lékařka v důchodu z Brna. 34 let jsem pracovala ve zdravotnictví. Viděla jsem tisíce pacientů. Vypsala jsem tisíce receptů. A právě proto je pro mě tak těžké napsat to, co napíšu teď. 34 let jsem posílala své pacienty do lékárny. Předepisovala jsem jim protizánětlivé léky, léky na bolest, masti. Říkala jsem přesně to, co nás učili na univerzitě: chrupavka se neobnovuje, můžeme pouze zpomalit destrukci, po 50 letech je to nevyhnutelné. Věřila jsem tomu. Opakovala jsem to tisíckrát. Když jsem se dívala svým pacientům do očí. A pak jsem se sama stala pacientem. Všechno to začalo před třemi lety. Nejdříve pravé koleno. Ráno jsem měla pocit, jako by ho v noci někdo zalil cementem. Seděla jsem na kraji postele a čekala. 10 minut. 15 minut. Dokud se mi ho konečně nepodařilo normálně ohnout. „To je věk,“ říkala jsem si. Nedělej z toho vědu. Ty přesně víš, co to je a co bude následovat. Po šesti měsících mě začalo bolet i levé koleno. Po roce — kyčelní kloub. Po roce a půl už jsem nemohla vyjít schody, aniž bych se zastavila na každém odpočívadle. Stála jsem, křečovitě se držela zábradlí a cítila, jak kolem mě procházejí sousedé. Nezvedala jsem oči. Stydím se to přiznat, ale nechtěla jsem vidět jejich tváře. Já, která jsem celý život chodila do práce na kliniku pěšky. Já, která jsem nenáviděla výtahy a považovala je za rozmar líných. Já, která jsem na každé oslavě tancovala až do čtyř do rána. Zašla jsem si na rentgen. Znám rentgenologa, pracovali jsme spolu třicet let v krajské nemocnici. Nemohl se mi podívat do očí, když mi podával výsledek. Artróza třetího stupně v obou kolenou. Opotřebení kyčelního kloubu. Začínající deformace páteře. Můj kolega-ortoped Jan se posadil naproti mně ve své ordinaci. „Eliško, — řekl a v jeho hlase jsem cítila lítost. — Ty sama víš,
