.
Za jednu noc jsem vyhrála 625 000 korun. Jmenuju se Tereza. Je mi 37 let a pracuju jako uklízečka v Praze. Uklízím ve čtyřech bytech a měsíčně si vydělám zhruba 20 až 27 tisíc korun. Jenže výdaje jsou vyšší než to, co vydělám. Nájem 11 000 korun. Škola pro Magdalenu 3 200. Mamce do Ostravy posílám 4 500. Každý měsíc končím v mínusu. Před dvěma týdny jsem se rozbrečela v Albertu. Stála jsem před regálem a řešila, jestli koupit maso, nebo prací prášek. Musela jsem si vybrat, čeho se vzdám. Vyšla jsem ven a došla až do parku. A tam jsem se úplně sesypala. Pak jsem se vrátila domů a otevřela Facebook. Vyskočila na mě reklama na nějakou herní aplikaci. Výhry, fotky šťastných lidí. Normálně na podobné věci vůbec neklikám. S Facebookem si taky zrovna moc nerozumím. Ale tentokrát… jsem na to klikla. Všechno jsem si přečetla a začala projíždět komentáře. Psali tam normální lidi: „Vyhrál jsem 125 000 korun.“ „Já jsem vyhrál 250 000.“ Jeden kluk psal, že je to celé podvod. Ostatní mu ale odpovídali, že peníze opravdu dostali. Řekla jsem si: „Pět stovek. To je jeden den práce. Co můžu ztratit?“ Aplikaci jsem si nainstalovala o půlnoci. Na obrazovce bylo těch pět set korun, které jsem mohla vsadit. Jeden celý den uklízení. Klikla jsem. Spirála se roztočila a čísla začala skákat. ×9… ×20… ×50… ×130… ×250… 625 000 korun. Úplně jsem přestala dýchat. Pořád jsem koukala na obrazovku. Říkala jsem si, že se mi to snad zdá. Obnovila jsem stránku. Restartovala telefon. Ty peníze tam pořád byly. Čekala jsem až do rána. V sedm mi přišlo upozornění z banky: „Přijatá platba: 625 000 Kč.“ Bylo to skutečné. Zavolala jsem mamce. Asi patnáct minut jsem jen brečela. A ona brečela se mnou. V Kauflandu jsem Magdaleně koupila pořádný český dort. Narozeniny měla minulý měsíc. Tehdy jsem si ho prostě nemohla dovolit. Mamce jsem dala 125 000 korun. Mojí mamce, která čtyřicet let pracovala v továrně. Přestěhovaly jsme se do nového bytu. Máme samostatnou ložnici. Lednici. Opravdovou kuchyň. Před dvěma tý
