Кадр выше наш. Полное медиа с Facebook запрошено — подставим его сюда, как только приедет.
Dala jsem kamarádce telefon… A litovala jsem Včera jsme seděly v našem oblíbeném baru „U Zlatého tygra“ na Starém Městě, pily víno a řešily jejího nového kluka. Všechno bylo v klidu. S Katkou se známe od mala. Viděla, jak hraju na mobilu. — Co to hraješ? — Hraju o prachy. — Nech mě to zkusit, mám štěstí! Točila třikrát a trefila jackpot – 2 000 €. Byla jsem v šoku – sama jsem tolikrát hrála, ale nikdy mi tolik nepadlo. Radovaly jsme se, smály, objímaly. Pak řekla: — Nech si 200 €, zbytek je můj. — Jako že 200 pro mě a 1800 pro tebe? — No jasně, vyhrála jsem já, ne ty! Vysvětluju: telefon je můj, registrace moje, depozit jsem dala já. Ona: — Proto ti nechávám 200 – ber to jako půjčovné za mobil. Zkoprněla jsem. Pak začala bodat: — Ty jsi nikdy neměla štěstí, ani v práci, ani ve vztazích. Uznej, že beze mě bys těch 2000 nevyhrála. Nevydržela jsem, praštila jsem do ní vínem. Vztekla se, popraly jsme se, ale rychle nás oddělili. Vzala jsem taxíka a jela domů. Druhý den jsem jí poslala 2 000 € a řekla: „Na, ale konec.“ Nejde mi o peníze, ale o to, co si o mně skutečně myslela. A co vy? Kdo měl pravdu? Nebo jsme to měly rozdělit napůl? Napište do komentářů!
Соседей по этой оси в базе нет — этот кадр у неё единственный.